Uherský Brod

Když ji na tiskové konferenci jeden z novinářů označil jako rodačku z Uherského Hradiště, okamžitě reagovala slovy: „S Uherským Hradištěm mám společnou akorát tu porodnici. Já jsem rodačka z Maršova, zapadlé vesničky nedaleko Uherského Brodu. A jsem na to docela hrdá. Právě tam jsem prožila skvělé dětství. Prostředí připomíná spíš divočinu. Není tam žádná civilizace, jen samé lesy. Jízda na snowboardu je pro drsňáky. Prostředí, v němž jsem vyrostla, mě pro tento sport docela zocelilo."

Je o vás známo, že jste začínala s florbalem. Kdy jste se rozhodla pro snowboarding?

„Je pravda, že florbal jsem hrála. Ale to je kolektivní sport a já chtěla vyzkoušet nějaký individuální. Nejdřív si koupil snowboard brácha a já ho chtěla samozřejmě taky. Dostala jsem ho od rodičů k Vánocům pod stromeček. Bavilo mě zkoušet různé triky a docela mi to šlo. Postupem času jsem se rozhodla věnovat skokům na prkně naplno. Je v tom kus svobody a díky tomuto sportu se podívá člověk také do světa."

Zřejmě to byla správná volba, když jste to dotáhla až na olympiádu. Splnila jste si tak životní sen?

„Je skvělé, že tento sport je v olympijském programu. Kdyby tam snowboarding nebyl, těžko by se o něj v Česku někdo zajímal. Když jsem byla malá, ani ve snu by mě nenapadlo, že jednou pojedu na olympiádu. O splněném životním snu bude možné hovořit, až tu olympiádu jednou vyhraju. Můžu vám slíbit, že budu dělat všechno pro to, aby to nakonec vyšlo."

Letos k tomu nebylo daleko. Hodně se hovoří o tom, že vás v Soči poškodili rozhodčí. Jak se na to díváte s odstupem času?

„Každý máme svůj job. Já se snažím zajet co nejlíp. Oni by měli hodnotit tak, aby mohli klidně spát. Zarážející na tom všem je skutečnost, že i soupeřky cítily vůči mně křivdu. Pak vás to samozřejmě mrzí dvojnásob. Ale teď už s tím nic nenadělám. Skončila jsem nakonec pátá, což je velmi dobrý výsledek a posun v kariéře o kus dál."

Jaké jsou vztahy mezi snowboardistkami?

„Skvělé. My jsme vlastně jedna velká rodina, která se společně připravuje na vrcholné závody. Zkoušíme různé nové triky společně, což nás posouvá výkonnostně dál a dál. Soupeřkami jsme jen v daném závodě. Jinak se navzájem podporujeme. Je to dáno tím, že spolu trávíme hodně času."

Kdo vám doma držel nejvíc palce?

„Určitě děda s babičkou. Babička dostala málem infarkt, když viděla jízdu na olympiádě. Ani se jí nedivím, mně po tom pádu také nebylo dvakrát nejlíp. Naštěstí to odnesla jen přilba, hlava zůstala celá. Pády k tomuto sportu prostě patří a určitě mě neodradí. Ten adrenalin, který skoky na prkně přinášejí, prostě ničím nenahradíte. Rodiče, kteří žijí v Anglii, mně také na dálku fandili, ale máma se zásadně dívá jen ze záznamu, aby neměla nervy."

Jste známá tím, že část své výstroje dražíte. Půjdou věci z olympiády i letos do dražby?

„Dlouhodobě podporuji Nadaci Korunka z Luhačovic a budu v tom pokračovat i nadále. Všechny věci včetně prasklé přilby půjdou do dražby. Počítám, že i prkno. Když to pomůže dobré věci, není o čem přemýšlet. Od vedení Korunky jsem dostala talisman, který mě provázel po celou olympiádu."

Objevila jste se v nominaci ankety Sportovec města Uherský Brod, jehož slavnostní vyhlášení se uskuteční ve středu 2. dubna. Zúčastníte se ho osobně?

„Jsem velice ráda, že si na mě Broďané vzpomněli. Před lety jsem tuto anketu vyhrála v juniorské kategorii. Tehdy jsem na vyhlášení nechyběla. Letos to nemůžu slíbit, neboť mám hodně nabitý sportovní program. Patřím do sportovní stáje Red Bull a musím dodržovat určitá pravidla. Dá se říct, že nejsem pánem svého času. Pokud by to přece jen vyšlo, tak přijedu, ale v tuto chvíli to nemůžu slíbit."

text: Petr Zpěvák